Sériová diagnostika je založena na komunikaci s řídicími jednotkami integrovanými v automobilu, prostřednictvím diagnostického systému, respektive testeru tj. diagnostického kabelu (interface) a diagnostického programu instalovaného v osobním počítači, notebooku či tabletu. Tester sériové diagnostiky může být i v podobě autonomního ručního přístroje.
V této souvislosti je důležité vědět, že u převážné většiny diagnostických testerů je ovládací program naprogramován přímo pro konkrétní kabel, jeho elektroniku a firmware. Existují samozřejmě výjimky, jako jsou např. interfacy AVDI, K/L kabel (KKL USB), CANtieCAR, ELM 327 a další, kterým budu věnovat samostatný článek. Obecně se však dá říci, že např. diagnostický kabel HEX-V2 USB, navržený pro diagnostiku koncernu VAG (Audi, Škoda, Seat, Volkswagen), nelze používat s programem pro multi-značkové diagnostické systémy, jako jsou např. Bosch, Atal, Texa, Delphi a obráceně.
Výhody sériové diagnostiky spočívají především v její mobilitě, založené na online spojení s inteligentními systémy ve vozidlech a především ve snadné interpretaci uložených závad (DTC) v pamětech řídicích jednotek (odtud ti čtenáři pamětí závad). Sériová diagnostika nabízí podstatně více funkcí, než jen pouhé čtení paměti závad, nejprve si sériovou diagnostiku rozdělíme na základní kategorie.
Rozdělení sériové diagnostiky
Sériovou diagnostiku lze teoreticky rozdělit podle jejích vlastností, použití, výrobců a rozsahu funkcí na:
Pozn. Termíny, definující rozdělení sériové diagnostiky, se podle různých výkladů mohou chápat jinak. Jestliže se obecně ustálil termín multi-značková diagnostika, pak značková je omezena pouze na jednu značku či koncern. Diagnostická rozhraní nevyvíjená pro OE sféru nazýváme jako aftermarket diagnostiky či nástroje (původem z Aj), protože jsou vyvíjeny pro použití na nezávislém trhu, tzn. mimo servisní sítě VMs (Vehicle Manufacturers – výrobce vozidel). V rámci diagnostiky pro autorizované servisy a výrobce vozidel se v zahraničí nejčastěji užívá termín OE/OEM diagnostika (OEM – Original Equipment Manufacturer), který je v prostředí českých autoservisů často nahrazován termíny tovární, značková či originální diagnostika. Normalizovaná rozhraní jsou ve své podstatě jednoúčelová rozhraní specifikována konkrétní normou, zejména ve vztahu k blokovým výjimkám a regulacím OSN, EU a jednotlivých vlád s cílem globálního snižování emsiních hodnot a samozřejmě zrovnoprávňování podmínek značkových a nezávislých autoservisů. Speciální diagnostikou vymezujeme všechna legálně a ilegálně vyvíjená a distribuovaná rozhraní, která svou podstatou nezapadají ani do jedné ze tří předchozích skupin ač je mohou v sobě zahrnovat.
Aftermarket diagnostika
Pojem aftermarket se v automotive používá zejména pro označení „sekundárního“ nebo „poprodejního“ trhu náhradních dílů, tzn. náhradních dílů vyrobených mimo OEM (Original Equipment Manufacturer) síť výrobců, kteří dodávají své originální díly zejména do sítě autorizovaných servisů.
Aftermarket diagnostika zahrnuje v tomto případě veškerou sériovou diagnostiku, vyvíjenou více či méně „renomovanými“ výrobci pro nezávislé autoservisy. Více či méně uvádím proto, že mezi jednotlivými výrobci jsou leckdy značné rozdíly. Do této kategorie spadá samozřejmě, jak značková, tak multi-značková diagnostika, popřípadě speciální diagnostická „udělátka“.
Ve svých článcích označuji za aftermarket diagnostiku veškeré diagnostické nástroje sériové diagnostiky, které nejsou vyvíjeny automobilkou nebo jejím outsourcovaným vývojovým partnerem. Jedná se tedy o diagnostická zařízení, které nejsou určeny pro autorizovanou servisní/dealerskou síť. Na druhou stranu je ale běžné, že i autorizovaný servis používá vedle své OEM diagnostiky i aftermarket diagnostiku. Podrobnější informace naleznete v samostatném článku aftermarket diagnostika.
Značková diagnostika
Termín značková diagnostika lze podle jiného výkladu také chápat jako diagnostický systém, dodávaný výrobcem vozidla do autorizovaného servisu. Já jsem se však rozhodl značkovou diagnostikou nazývat diagnostický systém určený pro sériovou diagnostiku konkrétní značky nebo koncernu. Hovorově se také využívá termín speciálka. Podrobnější informace najdete v samostatném článku značková diagnostika.
Multi-značková diagnostika
Multi-značková diagnostika je systém, schopný navazovat komunikaci s řídicími systémy bez ohledu na značku vozidla a jeho typ. Pořízení multi-značkové diagnostiky je velmi složité. Podrobněji se tomuto tématu věnuji v článku multi-značková diagnostika.
Speciální diagnostika
Zvláštní podskupinou sériové diagnostiky jsou speciální diagnostické komunikátory, popř. programátory, umožňující přístup k chráněným datovým oblastem řídicích jednotek přes diagnostickou palubní síť vozu, respektive datovou sběrnici automobilu. V samostatném článku se věnuji i „drobným“ ukázkám z praxe. Více v článku speciální diagnostika.
OEM diagnostika
OEM nebo také Dealer Level diagnostické systémy, jsou využívány zejména autorizovanými servisy, ale také přímo výrobci ve vývoji a výrobě. Jedná se o plnohodnotnou sériovou diagnostiku, často kombinovanou s diagnostikou paralelní (osciloskop, multimetr, motortestr). Diagnostický systém je zpravidla napojen na informační a objednávkový systém výrobce. Vše je propojeno a uzavřeno do intranetové sítě, ze které může mechanik čerpat nejnovější informace a sdělení. Více informací najdete v samostatném článku OEM diagnostika.
Funkce sériové diagnostiky
Řídicí systémy ve vozidlech jsou čím dál inteligentnější a z toho vyplývá fakt, že se dnes i běžný autoservis neobjede bez kvalitní sériové diagnostiky s podporou. Stále více řídicích systémů vyžaduje při výměnách či jen vyčištění dílů různé resety adaptací, přizpůsobení či kódování ať už se jedná o akční člen nebo snímač. U moderních automobilů nelze celou řadu servisních zásahů a oprav dokončit bez „napojení na počítač“.
Navázání komunikace s automobilem probíhá připojením testeru k diagnostické zásuvce (DLC – Data Link Connector) ve vozidle a spuštěním příslušného programu v PC, popřípadě spuštěním ručního přístroje. Počítačový program naváže komunikaci s řídicí jednotkou (ECU – Electronic Control Unit) ve vozidle a po výběru příslušné funkce vypíše na obrazovku PC nebo ručního přístroje např. obsah paměti závad.
Přehled základních možností sériové diagnostiky
S prudkým rozvojem výpočetní a senzorické techniky posledních 20-ti letech, jde ruku v ruce i vývoj automobilové techniky, což se odráží v progresivním zdokonalování inteligentních řídicích systémů používaných v automobilech.
S tím samozřejmě souvisí i vývoj sériové diagnostiky, která je stále „schopnější“. Stále rostoucí „inteligence“ řídících jednotek paradoxně způsobuje stále rostoucí lenost myšlení při hledání závad.
Zatímco diagnostik 20. století byl odkázán zejména na osciloskop, multimetr a stroboskopickou lampu, diagnostik 21.století se stal pouhým „čtenářem paměti závad“.
Poruchy, uložené v paměti závad řídicí jednotky, byly vyhodnoceny řídícím programem ECU jako chyba respektive byl do paměti závad uložen tzv. chybový kód (angl. zkratka DTC – Diagnostic Trouble Code). Chyba je vyjádřením odchylky mezi sledovanou měřenou hodnotou nebo stavem (pomocí ECU) a předepsanou hodnotou, kterou má řídicí jednotka, uloženou ve svém programu řízení.
Závady, uložené v paměti řídicí jednotky, rozlišujeme dle jejich výskytu na trvalé (statické) a dočasné (sporadické). Ještě v relativně nedávné historii bylo běžnou praxí, že interpretace chybových kódů probíhala prostřednictvím blikacích kódů signálkou na panelu přístrojů nebo prostřednictvím jednoduché metody vyblikání, pomocí žárovičky apod. Moderní řídicí systémy již blikací kódy nevyužívají, jako interpret dobře slouží sériová diagnostika.
Řídicí jednotka se rozhoduje na základě vstupních a výstupních signálů. V závislosti na nich ovládá akční členy, řečeno zjednodušeně.
Prostřednictvím testerů a programů sériové OEM i aftermarket diagnostiky lze provádět zejména následující funkce:
- čtení identifikačních dat řídicí jednotky – vyčte např. VIN, objednací a sériové číslo ECU (Part number), typ ECU a vozidla, komunikační protokol, typ diagnostické sběrnice, systémová identifikace – datum výroby apod.
- čtení a mazání paměti závad řídicí jednotky – vyčte chybové kódy (DTC) a další doplňující info ke konkrétní chybě, např. popis či freeze frame data.
- automatický test řídicích jednotek – nebo také Autoscan, provede spojení se všemi ECU ve vozidle a vypíše jejich okamžitý stav.
- sledování měřených hodnot ze snímačů a akčních členů měřených řídicí jednotkou, s možností grafického znázornění. Také se setkáváme s názvem Live data apod.
- Diagnostika v režimu EOBD – palubní diagnostice věnuji samostatný článek EOBD.
- aktivace a test funkce akčních členů – nebo také aktuátorů. Jedná se o testy relátek, proporciálních akčních členů apod.
- základní nastavení akčních členů – např. vymazání – reset adaptačních hodnot po výměnách, vyčištěních apod.
- kódování řídicích jednotek – nastavování podřízených funkcí řídích jednotek apod.
- funkce loginů a bezpečnostních přístupů – odblokování řídicích jednotek pro práce typu párování jednotek, přidání klíčů, přizpůsobení dálkových ovladačů atd. ECU vyžadují, v závislosti na výrobci a systému např. tajný PIN imobilizéru nebo bezpečnostní kód pro dokončení požadované procedury.
- funkce přizpůsobení – učení a nastavování parametrů a funkcí řídicí jednotky.
- ostatní programovací funkce – mohou být kombinací výše zmíněných funkcí, tj. zjednodušené diagnostické procedury.
Výše uvedené funkce jsou výčtem základních operací, které dovoluje sériová diagnostika. Možnosti sériové diagnostiky a uskutečnění diagnostických procedur se liší od výrobce k výrobci, stáří jednotky (inteligence ECU) a od jednoho diagnostického systému k druhému.
Dalším příkladem základních funkcí mohou být resety servisních intervalů, regenerace filtrů pevných částic – DPF, kódování vstřikovačů, reset adaptací škrticí klapky po jejím vyčištění atd. Z pokročilejších můžeme zmínit přizpůsobení klíčů, výměny a párování řídicích jednotek, či programování např. řídicích jednotek typu BCM, které dnes nabízejí desítky až stovky možností kódování, rozšiřující funkce vozu.
Na závěr jedna se mi vybavila jedna parafráze ze známého českého filmu o básnících. Na jedničku umí sériovou diagnostiku Pán Bůh, na dvojku diagnostika OEM, na trojku značková, na čtyřku multiznačková a na pětku ty ostatní J Nechci generalizovat ani žádnou diagnostiku znevýhodňovat. Zkušený diagnostik ví, že si s jedním diagnostickým systémem dlouhodobě nevystačí. Důležité je umět se zorientovat v nabídce a nekupovat bezhlavě „hračičky“, které po určité době zreziví v šuplíku.
